Скачать с ютуб Minerály в хорошем качестве

Minerály

1. Quartz Crystal: https://cs.wikipedia.org/wiki/K%C5%99... Křemen je minerál s chemickým vzorcem SiO2 (oxid křemičitý), hojně se vyskytující v litosféře, kde tvoří jeden z nejdůležitějších minerálů. Křemen vytváří celou řadu odrůd, mezi které patří hvězdovec, čirý křišťál, růžový růženín, hnědá záhněda, chalcedon, achát, onyx, ametyst, tygří oko, železitý křemen, jaspis, žlutý citrín, černý morion a další. Křemen je běžnou součástí žuly, pískovce a mnoha dalších hornin. 2. Agate Geode: https://cs.wikipedia.org/wiki/Ach%C3%A1t Achát (z řeckého achates) je minerál, jehož název pochází z historického názvu řeky Achates (dnes Dirillo) na Sicílii.[1] Jedná se o koncentricky jemně i hrubě vrstevnatou odrůdu chalcedonu (křemene). Přísně vědecky vzato není achát jeden minerál, ale směs proužků křemene, chalcedonu a opálu. Charakteristickým, okem viditelným znakem achátu je pestrobarevnost; mezi nejběžnější zbarvení patří bílo-šedá, bledě modrá, oranžovo-červená a černá. Na Mohsově stupnici tvrdosti má stupeň tvrdosti 6-7. Geoda neboli drúza je horninové těleso (kámen, ...), které má nejčastěji uprostřed větší či menší dutinu. Nejčastěji je tato dutina po obvodě vyplněna malými nebo velkými krystaly směřujícími směrem dovnitř dutiny, a nebo je tam pouze dutina. Dutina může být vyplněna krystaly křemene, zeolitů, apod. 3. Amethyst: https://cs.wikipedia.org/wiki/Ametyst Ametyst je polodrahokam a odrůda krystalovaného křemene, většinou zbarvený do fialova. Je oblíbeným materiálem pro výrobu různých ozdob a šperků. Nachází se především v dutinách zásaditých hornin (geodách). Ametyst má barvu od jemně fialové po purpurovou. Některé ametysty jsou průhledné, jiné jen průsvitné, další neprůsvitné, tzv. opakní. Kvůli svému zbarvení jsou velmi oblíbené. 4. Iron Pyrite (Fools´Gold): https://cs.wikipedia.org/wiki/Pyrit Pyrit (též železný pyrit, či kyz železný, chemicky disulfid železnatý) je velmi hojný minerál a důležitá železná ruda. Obvykle má zlatavou barvu, pro kterou bývá někdy neznalými zaměňován se zlatem, proto se mu taky někdy říká zlato hlupáků či kočičí zlato. Často se ale může objevovat se zelenalým nádechem, nebo kovově modrými, červenými a zelenými povlaky, které se odborně nazývají náběhové barvy. Je to nejrozšířenější sulfid v zemské kůře vůbec. Název pyrit pochází z řečtiny a je odvozen od slova oheň, protože po úderu z něj často odlétají jiskry. 5. Rose Quartz: https://cs.wikipedia.org/wiki/R%C5%AF... Růženín je průsvitná až průhledná odrůda křemene s růžovou barvou. Obvykle netvoří krystaly (pokud ano, tak jejich délka nepřesahuje 1 cm), výskyt v podobě masivních agregátů. Růžové zbarvení dotváří stopy manganu a mléčný vzhled jehličkovité inkluze rutilu. Růžový nebo broskvově zbarvený křemen se nazývá růženín a je používán hlavně pro svou ozdobnou řezbu. Jeho barva je způsobena přítomností malého množství manganu. Krystaly růženínu jsou velmi vzácné; obvykle se nachází v podobě celistvých kusů, které mohou být řezány nebo broušeny ve tvaru čočkovce nebo jako korále. Průhledný materiál je vzácný; růženín je obvykle zakalený nebo popraskaný, zčásti proto, že je křehký. Uzavřeniny rutilu v růženínu mohou vytvořit asterický efekt, je-li kámen vybroušen ve tvaru čočkovce. 6. Labradorite: https://cs.wikipedia.org/wiki/Labradorit Labradorit ((Ca,Na)(Al,Si)4O8) je minerál ze skupiny živců. Patří ke skupině plagioklasů a je typický svým mnohobarevným leskem. Obvykle se definuje obsahem anortitu v rozsahu 50 až 70 procent. Charakteristické místo výskytu leží poblíž města Nain v oblasti Labrador v Kanadě, kde ho roku 1770 nalezl a poprvé pojmenoval český misionář, páter Adolf. Pro svůj atraktivní vzhled se někdy používá ve stavebnictví pro obklady interiérů. Nápadná je u labradoritu irizující (měňavá) hra barev s kovovým leskem. Tato takzvaná labradorescence, vzniká interferencí a zrcadlením na submikroskopických lamelách. Tento lesk je převážně modrý, fialový a zelený , někdy se vyskytují i jiné barvy. Ve vzácných případech zahrnuje lesk celé barevné spektrum, takovýto ozdobný kámen se poté nazývá spektrolit. Spektrolit byl poprvé popsán roku 1896 v knize "Nauka o drahokamech" od Dr. Maxe Bauera. Své jméno však obdržel od finského profesora Aarne Laitakariho kvůli svému duhovému lesku v plném barevném spektru.