Скачать с ютуб Filip Topol - Sakramiláčku - Dívka odjezdu (celá) в хорошем качестве

Filip Topol - Sakramiláčku - Dívka odjezdu (celá)

Filip Topol (fan page) FCB:   / 133542440055601   Ze sóloveho alba Sakramiláčku, rok 1995 Jseš dívka odjezdu voníš cestou jseš vlak, letadlo, loď a vítr Přijelas a odjedeš Prožili jsme spolu malé requiem Listí padalo, slunce oslepovalo a město to tiše hlídalo Tehdy jsem se nemohl a ani nechtěl s nikým domluvit Byl jsem tak hluboko A ty jsi kráčela pohazovala hlavou a bravurně telefonovala Asi jsi tam v těch ulicích měla křídla křídla s úsměvem Jak by bylo krásné tam položit tvář Ale jsi dívka odjezdu Prožili jsme spolu malé requiem Až tady nebudeš budu se vracet k těm tónům k těm podivným harmoniím, které padaly stejně jako tanec listu Doufal jsem, že nebudu žít requiem že ani nestihnu zapálit svíčku na svým vlastním hrobě ne -- ne -- nestihnu Ale zapálím jí tobě Na tvý další svatbě Ve tvým příštím městě Ve tvým dalším telefonu Ve tvým příštím requiem Ve tvým příštím odjezdu Začal jsem pít na dluh všude kde to šlo Dluhy se vznášely kolem mojí hlavy jako mouchy a jako mouchy znamenaly a jako mouchy bzučely Ale řekni mi: co jsou dluhy proti tvým křídlům? Proti tomu jak pohodíš hlavou? Proti tomu jak odjedeš? Proti tomu jak mi nerozumíš, když se zmůžu něco říct před půlnocí ve zmrzlým metru a ty řekneš: "Co?" Pak přijede vlak. Vždycky se najde nějakej snaživej blbec, kterej ten vlak dokočíruje zrovna tam, kam nemá. A ty asi odjedeš. Pohodíš hlavou, usměješ se někam do země a asi fakt normálně odjedeš. Jseš dívka odjezdu. Budu stát a křičet Budu tě hledat Budu se dívat Pak si někde sednu a budu pít na dluh. Ale jen tak, jen tak... nebudou v tom pouta ani závaží. Budu se koukat rovně a říkat si: "Hej, mladej, ona fakt odjela." A budu lapat tóny requiem. Možná si pak dám jednu pěstí do brady pučim si další peníze a bez mluvení, bez domluvy, ale s pohledem rovně si koupím od nějakýho bezvýznamnýho obchodníka se zaplaceným sociálním pojištěním auto. Pomalu se do něj posadím nastartuju a rozjedu tu kovovou klec. Možná si budu i pískat Až se pořítím z města budu si pískat píseň dívky odjezdu. Krajina kolem se asi bude měnit Možná okna toho auta zahalí tvoje křídla Možná ne -- to by bylo příliš snadné. "Jak to skončí?" "Co?" Skončí to někde v nějakým městě na zbytečným rockovým koncertě kde bude vidět na hudebnících jejich nuda a úpornost. V koutě. Plnej špatnýho piva a špatnejch myšlenek začnu si pískat naše requiem Vyjdu ven před ten úžasnej klub plnej sprejovejch nesmyslů a aniž bych mrknul na svý unavený auto odejdu na nádraží A to bude můj odjezd. Budu myslet na tebe na tebe ve vlaku, v letadle, na lodi, ve větru Budu přemýšlet, kde se navečeřím jestli si nenatrhám zmrzlou kukuřici pro prasata Budu snít o tom jak by to bylo kdybych položil svou tvář na dech tvých křídel. Budu v rachotícím smradu vlaku a začnu zpívat začnu zpívat: Byla to dívka odjezdu Byla to dívka odjezdu Byla to dívka odjezdu. Filip Topol 1995