Скачать с ютуб Orff: Carmina Burana - Analýza a provedení (Česká studentská filharmonie) в хорошем качестве

Orff: Carmina Burana - Analýza a provedení (Česká studentská filharmonie)

Odebírejte • Subscribe ➜ https://bit.ly/subscribe_CF Carl Orff: Carmina burana Česká studentská filharmonie soprán: Lucie Silkenová tenor: Tomáš Kořínek baryton: Roman Hoza sbory: Besharmonie, Canto, Cum decore, Harmonie, Pueri Gaudentes dirigent: Marko Ivanović moderátor: Petr Kadlec Carmina burana přezářila vše, co Carl Orff (1895–1982) během svého dlouhého uměleckého života vytvořil. Každá část této hodinové skladby má výrazný melodický nápad podpořený rytmem a instrumentací. Úvodní a závěrečný sbor, vzývající Štěstěnu, patří k nejpopulárnějším hudbám na světě. Když Carmina burana zazněla ve světové premiéře 8. června 1937 ve Frankfurtu nad Mohanem, napsal Orff svému nakladateli: „Všechno, co jsem dosud vytvořil, a všechno, co jste bohužel vydali, můžete teď zničit. Moje dílo začíná teprve teď, když jsem napsal Carmina burana.“ Latinský název skladby odkazuje k písním spojeným s bavorským benediktinským klášterem Benediktbeuern. Právě tam se zachovala sbírka středověkých básní a dramatických textů z 11.–13. století. Texty jsou vesměs milostné až košilaté, neuctivé vůči autoritám, satirické, většinou psané v latině, některé ve staroněmčině, sem tam ve starofrancouzštině. Většina písní si bere na paškál tehdejší stav společnosti. Vytvořili je studenti a duchovní v době, kdy byla latina dorozumívacím jazykem evropských univerzit, teologů a cestujících učenců. Autoři jsou vesměs neznámí, ale objevují se i pisatelé zvučných jmen jako Pierre de Blois, Gautier de Châtillon nebo Walter von der Vogelweide. Některé texty vyrůstají z klasických děl autorů, jako byli Publius Ovidius Naso nebo Quintus Horatius Flaccus. Ve sbírce Carmina burana jde o ukázku žánru, který se v literatuře vykládá jako vagantská poezie: tedy milostné, pijácké, posměšné i oslavné básně potulných studentů a žertéřů, kteří tvořili po celé Evropě – ve Francii, Anglii, Skotsku, Aragonii, Kastilii a samozřejmě také po celé Svaté říši římské. Orff na sbírku narazil v roce 1934 a v následujících dvou letech z ní vybral a zhudebnil pod stejnojmenným názvem Carmina burana 24 básní. Tedy, originální titul v latině je o něco delší – Carmina Burana: Cantiones profanæ cantoribus et choris cantandæ comitantibus instrumentis atque imaginibus magicis (= Světské písně pro zpěváky a sbory zpívané za doprovodu nástrojů a magických obrazů). Po stránce instrumentace (= užití nástrojů orchestru) je Orff moderní; jinde volí až „středověce“ jednoduché rytmy i harmonie, což vede k působivé přímočarosti a živelnosti. Ale Orff si za to od některých vysloužil i posměch. Skladatel Igor Stravinskij se tak prý na adresu Orffa, kterého považoval za imitátora svého stylu, vyjádřil nelichotivě, že píše neoneandrtálskou hudbu. Carmina burana je psaná pro ohromný orchestr se třemi flétnami, třemi hoboji, třemi klarinety, ale především s výrazně rozšířenou sekcí bicích nástrojů, kde nacházíme například 5 tympánů, několikero činelů, kastaněty, zvony, xylofon, ale také dva klavíry a celestu. Kromě smíšeného mužsko-ženského sboru Orff předepisuje ještě chlapecký sbor a tři sólové hlasy: soprán, tenor a baryton. Premiéru měla skladba 8. 6. 1937 ve Frankfurtu nad Mohanem v rámci festivalu Všeobecného německého hudebního spolku, který v roce 1861 založil skladatel Ferenc Liszt. Šlo zároveň o poslední koncert spolku, který začal spadat pod nacistickou Říšskou hudební komoru, jejíž směrnice nenaplňoval, a tak byl zrušen. Orff si tímto dílem získal celoevropský věhlas a zároveň upevnil postavení v německém prostředí, kde byl v roce 1933 „Bojovým svazem pro německou kulturu“ označen – spolu se skladateli Stravinským, Ernstem Tochem, Bélou Bartókem a Paulem Hindemithem – za „kulturního bolševika“. Jak tedy na Orffovo dílo hledět? Slovy hudebníka, skladatele, pedagoga – a Orffova žáka – Pavla Jurkoviče a muzikoložky Vlasty Reittererové: „Carmina burana jsou prvním jevištním dílem Orffovým a zůstaly jeho dílem nejznámějším. Mnohem častěji než s jevištně inscenovanou podobou se s nimi setkáváme v cyklech symfonických orchestrů. Stále mají úspěch strohé rytmy, slovo spíš skandované než zpívané, dravost sborových partií, zvláštní exotičnost dívčích hlasů, archaická tajemnost středověkých textů v latině a staré němčině, zároveň ale důvěrná blízkost a pochopitelnost obsahu. Orff zde (…) spojil staré a nové, archaické a novátorské. Rytmus byl Orffovým východiskem i cílem, skrze rytmus svých Carmina přivedl k hudbě (ale i ke studiu klasické historie) mnoho do té doby netečných. Na rytmu založil i metodiku hudební výchovy od nejútlejšího věku.“ Sledujte nás: • Facebook:   / ceskafilharmonie   • Instagram:   / czechphilharmonic   • Twitter (CZ):   / cfilharmonie   • Twitter (ENG):   / czechphil   • https://www.ceskafilharmonie.cz/