Скачать с ютуб 1 YEAR WITH MY SOULMATE в хорошем качестве

1 YEAR WITH MY SOULMATE

Tohle video pro mě znamená strašně moc. Je to shrnutí toho nejlepšího roku v mém životě. Bert mi kompletně změnil život a bez něj už si to nedokážu představit, nedokázala bych žít. A stejně tak významný rok to byl i pro Berta a to můžu říct jak já, tak i vy sami po zhlédnutí videa. Můžu s klidným svědomím říct, že Bert před rokem zjistil, co je to plnohodnotný koňský život. Dříve znal jen samotu na malém výběhu, flákání se a přežírání (téměř 9 let!). Během posledního roku poznal, jaké to je žít v přírodě "na divoko" s velkým stádem, bydleníčko v teplém a suchém boxe, volnost na procházkách a dobrodružství s jezdcem na hřbetě. V první řadě jsme ale oba dva poznali pravou lásku a souznění lidské a koňské duše. Všechny situace, problémy, strasti a krásné okamžiky nás nerozlučně spojily. Ve videu jsem se pokusila vyobrazit takové naše 3 etapy: 00:00 Krásné ale těžké začátky 4:28 Změna stáje ale nekončící stres 5:47 Box, práce a lepší zítřky První byly krásné ale zároveň velmi težké začátky, které mi ale hrozně moc předaly. Od stresu ze stěhování, začleňování do stáda, bojem s podváhou, obrovskou nedůvěrou a nerespektu vůči lidem, až po první větší zranění s problematickou léčbou a boj se strachem z veterinářů. Ale nejen to, poprvé v životě jsme všechny 3 sestry měly koně ve stejné stáji. Začala jsem Berta učit znovu veškeré základy, jako je dávání nohou, manipulace u uvaziště, procházky na ruce, plavení a nakonec reobsedání. Objevovali jsme s Bertem nádhernou krajinu jak ze země, tak už i ze sedla. Ale nakonec to v této stáji stejně nedopadlo, protože Bertík neprosperoval ve stádu... Vlastně neprosperoval celkově na pastevním ustájení, ale to jsem se bohužel dozvěděla až později. Druhá etapa naší cesty byla velká změna a to stěhování do jiné stáje (důvodů byla spousta). Do stáje, kde jsem mívala ustájeného Sagyho. Berta jsem tam dala opět na pastevní ustájení, kde ale měl přístup do vnitřní haly, kde bylo teplo a sucho. Bert byl od začátku neustále zalezlý uvnitř, ven chodil jen zřídka. Bohužel uvnitř "stáje" se dávalo seno, ke kterému ho ale stádo nepustilo. Koní tam nebylo moc, žádný jiný kůň s tím problém neměl, až na jednoho. Bertův nejlepší kamarád Ost se k senu taky nedostal, takže jsem u Berta byla každý den, abych si ho dokrmila, zkontrolovala jestli žere a poté i abych jeho a Osta oddělovala přepážkou, kam jsem jim dávala seno a vodu zvlášť. Ale Bert stále hubnul a byl čím dál víc vyčerpaný a unavený. Bylo to velmi náročné období, jelikož začala zima, tma byla brzy a já žila každý den ve stresu, jestli se Bert dostal k senu. Mezitím jsem sehnala opatrovníka Ostovi, protože jeho majitelka řešila vážné zranění jejího druhého koně. Nový opatrovník byla Anne. Ustájení se tedy řešilo každý den, až se konečně přišlo se závěrem, že Berta musím dát na box, který se díkybohu zrovna uvolnil. Zde začíná poslední etapa, ta nejlepší. Bert byl totiž spokojený. Konečně jsem zjistila, že Bert prostě není pastevkový kůň, nevyhovuje mu režim 24/7. Takže konečně začal nabírat na váze díky změně krmení a senu, začal mít energii k životu a oba jsme byli šťastní. Začala jsem s ním hodně pracovat na lonži a ze země, občas jsme jeli i na nějakou zimní vyjížďku a začaly být vidět pokroky. S příchodem jara jsme začali hodně poznávat okolní přírodu a také jsme objevili novou oblíbenou činnost. Procházky na volno. Bert si užíval svobody jak nikdy předtím a mě to dělalo šťastnou. Začali jsme jezdit s partou ze stáje na vyjížďky a také více trénovat na jízdárně. No a teď jsme zde, po roce se ohlížím zpět a dojímám se. Při pomyšlení na naše začátky v porovnání s dnešním dnem se mi zalívají oči slzami. Jsem pyšná na nás oba, že jsme spolu překonali všechny překážky a posílili jsme si díky nim naše pouto. A teď jsme nerozluční. Děkuju Berte, že jsi mým splněným snem, životem a mým osudem.